Už od jara jsme postupně uváděli táborový seriál a umožnili tak čtenářům nahlédnout do táborového života dětí a vedoucích v Protivanově, kam se každoročně vydáváme, abychom společně strávili deset dobrodružných dní v přírodě. Naše okolí vnímá tuto událost spíše jen okrajově, proto jsme se rozhodli dát široké veřejnosti možnost zúčastnit se alespoň nakrátko táborového dění naživo.
Celé setkání bylo koncipováno jako jeden táborový den. Ještě před samotným začátkem proběhla táborová mše u farního rybníčku, kam zavítal každý, kdo si chtěl připomenout naše občasná setkávání v táborové lesní kapličce. Hned poté následoval nástup kolem stožáru na malém improvizovaném tábořišti ve spodní části zahrady. Za společného zpěvu naší národní hymny jsme vyvěsili českou vlajku a zahájili tak táborový den. Mezitím se už v táborové kuchyni v podobě poloviny vojenského stanu (vzor 65) ohřál guláš a táboroví kuchaři byli připraveni jej vydat hladovým účastníkům. Fronta strávníků si zakřičela jeden z nejčastěji používaných pokřiků před jídlem a za zpěvu písně „Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu…“ se všichni pustili do jídla.
Ve stejný okamžik moderátoři ohlásili první hudební program. Se svými písněmi vystoupili dva mladí talenti – Ondřej Stražický a Liduška Hrabčíková. Následovaly dvě kapely pod vedením Petra Utíkala (pro všechny známý jako Faťa). Hudební produkci završila naše místní Veškerá úcta. Během těchto vystoupení proběhla dvě talk show. Jedna se všemi hlavními vedoucími za 30 let táboření a druhá se dvěma kněžími – Petrem Utíkalem a Ondřejem Jiroutem. Hlavní vedoucí dostali v závěru rozhovoru nečekaný společný dar. Byl to dort ve tvaru táborového stanu. Byli jím opravdu dojati a společně jej rozkrojili ve znamení jednoty a spolupráce.
Brzy poté následoval první hraný večerníček. Byl to Mrazík a jeho provedení se velmi originálním způsobem chopila mládež, která se pravidelně scházívá na faře. Druhý večerníček byl pak současnými vedoucími sehrán až při večerním táboráku. Jednalo se o upravenou verzi pohádky O dvanácti měsíčkách s názvem Čtvero ročních období. Nutno podotknout, že stejně jako každý večer na táboře byla použita notná dávka improvizace a při obou večerníčcích se publikum popadalo za břicho.
Večerní táborák byl zapálen slavnostním způsobem. Byl vybrán jeden z nejschopnějších táborníků pro práci s ohněm tzv. ohnivec, který v blízkosti táboráku připravil a zapálil pomocný oheň za použití maximálně tří sirek. Od něj zápálili své pochodně 4 světlonoši představující 4 ctnosti: lásku, pravdu, krásu a sílu. Byli to táborníci z různých táborových generací od dětí až po dospělé. Společně se postavili kolem připravené pagody dovezené kompletně z Protivanova, každý ji zapálil ze své světové strany a pronesl slova patřící k dané ctnosti. Tento okamžik bývá jedním z nejsilnějších za celý tábor. Pak už se oheň rozhořel a za společného zpěvu písně „Červená se line záře“ vzplál do výše několika metrů. Poté se hudebníci chopili kytar a hrálo se a zpívalo.
O něco později nastal ještě jeden důležitý moment, který na táboře zažíváme každý večer. Všichni táborníci se postavili kolem ohně, chytili se za ruce a vybraný člověk poslal na jednu stranu stisk ruky. Ten stisk znamená přátelství, přání pokoje a vzájemné odpuštění. Po chvíli se mu stisk vrátil z druhé strany a my si společně popřáli dobrou noc. Zbytek večera jsme strávili zpěvem a sledováním táborových fotek na velkoplošné projekci.
Během odpoledne si mohl každý vyzkoušet různé tábornické aktivity, např. zapalování ohně jen z přírodního materiálu, kování v kovárně, vázání uzlů, souboj na kladině, orientační běh nebo lezeckou překážku. Po celý čas byla přístupná výstava vybraných fotografií ze všech táborů, výstava táborových kostýmů, doplňků, předmětů, diplomů, triček, prostě všeho možného, co se za těch 30 let podařilo uchovat a přinést. Co dodat na závěr? Bylo opravdu nač vzpomínat a s kým se setkat. Tolik radostných setkání po dlouhých letech! Tolik krásných rozhovorů, úsměvů na tvářích a vřelých objetí! Připravit tento den stálo mnoho úsilí, víc než půl roku příprav, ale stálo to za to.
Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě i průběhu tohoto velkého setkání, a také obci Náklo za finanční příspěvek na nové zpěvníky, které budou sloužit ještě mnoho let. Pevně věřím, že až uplyne další éra táborů, proběhne opět podobné setkání v duchu hlubokých přátelství a oživených vzpomínek na nezapomenutelné chvíle strávené na táborech.
Radek Stejskal