V prvním díle jsme se věnovali historii a stručnému popisu našeho tábora. Dnes se více zaměříme na zkušenosti a znalosti, které jsme si z něj odvezli. Do Protivanova jezdíme na pouhých pár dní v roce, nezdá se to jako dlouhá doba, ale jak se roky sčítají, do života se nám více a více promítají táborové zkušenosti. Každý z nás se tam něco nového naučil a poprvé zažil věci, které by jinak nikdy nezkusil. Mnohým z nás se tak otevřely v životě cesty, které by jinak zůstaly zavřené.
Táborníci se za pouhých deset dní naučí mnoho nového, ať se už jedná o znalosti přirozeně nabyté nebo z cílené výuky tábornických dovedností. Všichni jsme se učili rozdělat oheň a kolikrát to bylo poprvé, co jsme v rukou drželi sirky. Táborníci obvykle zvládnou zapálit oheň bez papíru na tři zápalky s pomocí smrkové „chrástky“. Ti pokročilejší rozdělají oheň třeba i křesadlem, lukem, rozfoukáním uhlíku nebo lupou. Na ohni si umíme uvařit různá jídla od guláše přes makrely až po palačinky, ale nejčastěji asi vaříme ten bramborový guláš v kotlíku.
Nelekáme se ani horšího počasí, naučili jsme se, jak zvládat chladno i déšť a celkově pobyt venku. Příroda je na táboře všude kolem nás a život v ní se nám díky táborům stal přirozenějším. Jsme schopni více vnímat, jak se mění její rytmus od rozbřesku do soumraku, ba dokonce i v noci. Odvažujeme se tvrdit, že noční obloha na louce v Protivanově je nejkrásnější. Rozpoznáme většinu stromů, které rostou kolem nás. A tolik zvířat, co každý rok potkáme! Spousty hmyzu, žab, hlodavců a plazů, občas z dálky spatříme srnky, zajíce nebo i lišky.
Vedoucí nás naučili pracovat s buzolou a orientovat se v mapách i v terénu. Za ta léta jsme si odvezli i dovednosti práce se sekerou, pilou a dalším nářadím. Umíme uvázat různé uzly, a proto nám nedělá problém zavázat si boty tak, aby se nerozvázaly tzv. na „ambulák“. Také si zvládneme uvázat na stromy hamaku nebo postavit přístřešek, avšak v případě potřeby usneme kdekoli, k čemuž nás vyškolily úzké postele podsadového stanu a krátké lavičky v teepee. Už nikam zkušený táborník nejezdí bez vlastního polštářku a teplých ponožek, to je základ dobrého spánku.
Na táboře si můžeme vyzkoušet věci, které bychom se jinak báli sami udělat. Většina z nás spala poprvé pod širým nebem právě v Protivanově a dnes je spaní v lese v hamace, nebo i jinde, naší zálibou. Stejně tak i hraní si v potoce, voda je lákadlem malých i velkých, každý rok vznikají důmyslné hráze, mlýnky a mosty. Zkusili jsme i péct chleba různým způsobem. Někteří si postavili pec, jiní roztopili kámen nebo omotali těstového hada na klacík. Oprava děravých kalhot je občas první příležitost vzít si do rukou jehlu a nit. Důvtip se hodí na každém rohu, například při tvorbě kostýmů nebo propriet, představivosti se meze nekladou. Po večerce vždy začíná směna noční hlídce, která je opravdovou zkouškou odvahy, pevné vůle a sebepřekonání.
Tábor nás naučil být samostatnými i spolupracovat, na chvíli zapomenout na drobné hádky, snášet obtížnější povahy a táhnout za jeden provaz. Taky chopit se vůdčí role, motivovat, utěšovat, plánovat a být kreativní, ale i improvizovat, protože vše se naplánovat nedá, třeba počasí. Mezi nejcennější věci, které jsme si z tábora odvezli, patří mnoho hezkých zážitků, vztahů a nových přátelství. Setkáváme se i s hodnotami, které nás přesahují a vedou nás k pravdě, pokoře, úctě, poctivosti a konání dobra. Každý, kdo na našem táboře kdy byl, si odnesl vlastní koláž zkušeností, které ho provázejí v životě.
Za těch deset dní člověk zjistí, co je doopravdy důležité, že některé naše věci jsou zbytečné a jiné naprosto nutné. Například dobrá čelovka a nůž jsou velkými pomocníky, naopak příbor je zbytečný, protože řízek se dá jíst i lžičkou. Nepromokavé teplé oblečení je k nezaplacení, elektřina, mobil a internet jsou u nás k ničemu.
Jednou větou na závěr lze říct, že tábor pro nás je radostnou školou pro život k nezaplacení – něco jako dobrá rodina, kam může člověk patřit.
Adéla a Natálie Bačíkovy, Radek Stejskal