V předposledním díle našeho seriálu odkryjeme do detailu každodenní život na tábořišti. Ačkoliv žádný den není stejný, nic se nedá vždy stoprocentně naplánovat a je nutné být připraven na vše, tábor má svůj denní režim.
Budíček!! Každé ráno začíná písničkou na probuzení, která hraje, když se všichni pomalu dostávají ze svých stanů. Na začátku tábora vstáváme v 7 hodin, děti jsou stejně vzhůru od prvních slunečních paprsků, ale jak na nás během dní pomalu dosedá únava, posouvá se budíček na později. Když se všichni potkáme na náměstíčku, začíná rozcvička. Někdy cvičíme, někdy běháme, jindy hrajeme hry. Společně pak jdeme do kaple na ranní modlitbu a popřání si hezkého dne. Od snídaně všechny poté dělí už jen čištění zubů.
Snídaně probíhá společně v jídelně, většinou máme buchtu nebo chleba s pomazánkou. Ti táborníci, kteří chtějí splnit táborovou zkoušku kondice, se chystají na otužování v nedaleké tůňce. Kolem 9 hodin je svolán ranní nástup a vyvěšena česká vlajka za doprovodu státní hymny. Vedoucí oznámí plán na dopoledne a všichni se rozchází na svá stanoviště. Prvních pár dní tábora probíhá v tomto čase výuka tábornických dovedností, později jejich zkoušení. Také se hrají různé společné hry.
Odbíjí 12 hodin a my všichni stojíme v řadě na oběd, vedoucí stojí naproti dětem a hlasitým pokřikem si dohromady přejeme dobrou chuť. Bez písničky „Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu“ si už ani nedokážeme oběd vychutnat. Spokojeni a najezeni děkujeme kuchařkám a všichni se rozprchávají užít si tříhodinový odpolední klid. To je ten správný čas na odpočinek v hamace, na psaní dopisů, na čtení knížek a hraní her, ale také na plnění povinností jako sekání dřeva nebo umývání společných prostor po jídle. Za poslední roky jsou nejoblíbenějšími aktivitami odpoledního klidu ruská schovka, volejbal nebo hraní si v potoce. Také se koná druhá část zkoušky kondice a tou je běh lesem. Děti běží v jedné skupině společně s vedoucím a po doběhnutí následují dřepy nebo kliky.
Čas na táboře plyne jinak, člověk se ani nenaděje a už je opět čas na další program. Odpoledne je většinou časem pro vývoj celotáborové hry. Vedoucí sehrávají scénky, skupinky vyráží na etapové hry, konají se papkoulové bitvy se záporáky. Celý tábor se najednou ponoří do zcela jiného světa, je vytvářena atmosféra, která celých 10 dní vyplouvá na povrch a opět se skrývá. Etapy se většinou konají mimo tábořiště, děti tak mají možnost poznat i své okolí, vidět a prozkoumávat les.
Někdy se z her vracíme brzy, jindy až kolem večeře, častokrát tak mají táborníci volno, opět je čas na libovolné aktivity. Také se na nástěnkách objevuje bodování stanů, což někdy může vyvolat menší povyk. Asi v 6 hodin máme večeři, po které následuje večerní nástup. Vyhlašuje se výherní skupinka odpolední etapové hry, kontrolují se splněné služby a vyhlašuje se večerní program. Poté je čas na večerní hygienu a převlečení se do teplého oblečení, pak následuje zpívání a hraní her u ohně. Popřejeme si dobrou noc písničkou a posláním stisku. Aby se dětem hezky spalo, vedoucí hrají krátký večerníček. Většinou se jedná o improvizovanou verzi známých pohádek jako Karkulka nebo O perníkové chaloupce, a když se nějaký opravdu povede, je to pak téma dalších táborových dní.
Tábor tak pomalu utichá, vedoucí sedí o trošku déle a plánují další den. Tábořiště obchází noční hlídka až do ranních hodin, kdy s prvními paprsky její služba končí. A stejně rychle jako se den mění v noc, přichází další táborový den.
Adéla Bačíková