A najednou tu je srpen a s ním i náš poslední díl psaní o táborech v Protivanově. Zeptali jsme se našich vedoucích na pár otázek a vybrali ty nejlepší odpovědi, abychom vám ještě lépe mohli přiblížit naše tábory. Pokud byste se i tak chtěli dozvědět víc nebo zkusit nasát tu správnou táborovou atmosféru, jste srdečně zváni na Táborový den 16. srpna 2025 od 13 hodin na faře v Nákle, kde nás všechny potkáte.
Co nejcennějšího ti tábory daly do života, máš nějaký “lifehack“, na který nedáš dopustit?
- Hodí se mi úplně všechny táborové dovednosti od rozdělání ohně, přes orientaci a poznávání stromů až po vázání uzlů. Můj lifehack je Setonův hrnec a napínací uzel.
- Asi umění improvizovat, vystačit si s málem a schopnost teamové práce. Z konkrétních věcí asi to, že když si v zimě povolím boty, tak se mi budou líp prokrvovat nohy a nebude mi taková zima. Dál udělat popcorn v ešusu nebo třeba, když potřebuji oči přizpůsobit na tmu, tak je zavřít, netlačit na víčka a napočítat do deseti, pak oči ve tmě rychleji naběhnou na „noční režim“. Dál jsou to určitě uzly a schopnost lepší orientace v terénu.
- Vzpomínky a přátele. Ale taky spoustu zkušeností, tábor mi každý rok rozšiřuje obzory. Vážu si boty na ambulák a všechno jím lžičkou, to jsou asi moje největší lifehacky.
Je rozdíl mezi tím být na táboře vedoucím nebo dítětem? Jaký?
- Myslím, že rozdíl je v tom velký. Zpětně bych si jako dítěti řekla, ať si to užívám, dokud to jde. Jako dítě přímo prožíváte táborový příběh, všechno je takové opravdovější, všechno víc prožíváte. Jako vedoucí už máte větší zodpovědnost, hlavu plnou jiných věcí… Ale někdy se podaří i jako vedoucímu propadnout do příběhu a na chvíli zapomenout na všechny starosti.
- Veliký rozdíl. Jako dítě jsem chtěl být vždy vedoucím a jako vedoucí se chci zase vrátit k tomu být dítě. Každá etapa má svoje plusy i mínusy, ale vlastně můžu říct, že jsem si užíval/užívám oboje. Jako dítě jsem to dobrodružství mohl prožívat, ale teď ho tvořím, což je sice těžké, ale super. Děti vám v programu a příběhu, nebo i v pravidlech hry, nic neodpustí a hned vidíte, kde jste udělali chybu, a to je na tom vlastně super. Pořád se posouváte dál.
- Někdy je ten rozdíl 40 let…… Rozdíl v povinnostech, zodpovědnosti, schopnostech úměrných věku a z toho vyplývající náplň programu… Očekává se, že dítě by mělo na táboře víc přijímat, vedoucí zas dávat. Ale v jednom by měli být táborníci a děti stejní, v touze se proměňovat, pracovat na sobě a růst.
Jaké bylo tvoje oblíbené téma?
- Asi nedokážu vypíchnout jedno jediné téma. Na každém táboře se našlo něco, co se mi vrylo do paměti a nikdy na to nezapomenu. Hodně se mi líbil třeba Hobit nebo Cesta kolem světa.
- Cesta časem a vikingové.
- Western.
Co pro tebe osobně znamená být vedoucím na tomto táboře?
- Návrat do dětství… možnost vrátit dětem to, co jsem se tam naučil a zažil.
- Deset dní bez starostí všedního dne, které mám po celý rok. Jako vedoucí mám taky starosti a ne málo, ale jsou jiné. Taky se chovat tak, aby tábor fungoval jako společenství dobrých lidí, aby na něj děti rády jezdily. Snažit se jim toto předat, aby pak třeba díky nim mohl tábor pokračovat.
- Je to asi nějaké naplnění. Cítím se užitečný a důležitý, že můžu něco předat, nebo zanechat nějaký (snad pozitivní) dojem a tím vším ukázat, že věci jdou dělat i jinak. Zároveň je to ale velká zodpovědnost, nejen za děti, ale i za to, aby byl program kvalitní a dával smysl. Další velká zodpovědnost je vůči kolegům – každý jsme tam zdarma a dobrovolně a nikdy nechci být ostatním na obtíž a chci jim pomoct, což od sebe tak nějak navzájem očekáváme (zároveň jsme ale dobrá parta, takže je to v pohodě :D). Dál to pro mě znamená, že se můžu vyblbnout, že si můžu hrát, tvořit kostýmy a vyrábět bláznivé věci, co v normálním civilním životě nemají využití, ale na táboře mají efekt a funkci. Zároveň to ale znamená spoustu dřiny a často i pro moje okolí, takže díky všem, co mi kdy pomohli, např s kostýmem, nebo jinak!
Co je nejtěžší táborová zkouška?
- Z bobříků je to kondice, přemluvit se na běhání a otužování mi vždycky dělalo problémy. Jinak si ale myslím, že je to ten přechod z dítěte na vedoucího. Najednou jsou z autorit kolegové a je to matoucí. Hlavně člověku musí dojít, že už není ten hlavní, pro koho se tábor pořádá, a musí se chopit své nové role, dát stranou svoji zábavu a pomáhat utvářet tábor pro mladší. Všechno to učení opravdu nekončí u dětí, jsou věci, které se učí hlavně vedoucí.
- Pro mě asi mlčení, to jsem nikdy nezvládl.
- Přejíst se vynikajícího oběda jen natolik, abych s blížícím se koncem odpoledního klidu byl schopen pohybu.
Na co se celý rok nejvíc těšíš, že na táboře zažiješ?
- Na zajímavý příběh se spoustou kostýmů a scének, na dětskou radost a smích, nové i známé tváře. Těším se na deset dnů v krásné přírodě. Budíček, rozcvička, tůňka, káva, odpolední klid, hry, večerní táborák s kytarou, modlitba s posláním stisku. A těším se na kamarády.
- Večerní táborák pod hvězdami – kdy se všichni sejdeme kolem ohně a zpíváme písničky.
- Pomalý ráno. Když ještě celý tábor spí, jdu přes tiché tábořiště si vyčistit zuby, je to ranní čerstvo a ostré světlo. A pak si sednu do kuchyně, kde se už chystá snídaně a sleduju, jak se zbytek tábora pomalu probouzí.
Adéla Bačíková