Aktuality

A najednou tu je srpen a s ním i náš poslední díl psaní o táborech v Protivanově. Zeptali jsme se našich vedoucích na pár otázek a vybrali ty nejlepší odpovědi, abychom vám ještě lépe mohli přiblížit naše tábory. Pokud byste se i tak chtěli dozvědět víc nebo zkusit nasát tu správnou táborovou atmosféru, jste srdečně zváni na Táborový den 16. srpna 2025 od 13 hodin na faře v Nákle, kde nás všechny potkáte.

Co nejcennějšího ti tábory daly do života, máš nějaký “lifehack“, na který nedáš dopustit?

1. Hodí se mi úplně všechny táborové dovednosti od rozdělání ohně, přes orientaci a poznávání stromů až po vázání uzlů. Můj lifehack je Setonův hrnec a napínací uzel.
2. Asi umění improvizovat, vystačit si s málem a schopnost teamové práce. Z konkrétních věcí asi to, že když si v zimě povolím boty, tak se mi budou líp prokrvovat nohy a nebude mi taková zima. Dál udělat popcorn v ešusu nebo třeba, když potřebuji oči přizpůsobit na tmu, tak je zavřít, netlačit na víčka a napočítat do deseti, pak oči ve tmě rychleji naběhnou na „noční režim“. Dál jsou to určitě uzly a schopnost lepší orientace v terénu.
3. Vzpomínky a přátele. Ale taky spoustu zkušeností, tábor mi každý rok rozšiřuje obzory. Vážu si boty na ambulák a všechno jím lžičkou, to jsou asi moje největší lifehacky.

Je rozdíl mezi tím být na táboře vedoucím nebo dítětem? Jaký?

1. Myslím, že rozdíl je v tom velký. Zpětně bych si jako dítěti řekla, ať si to užívám, dokud to jde. Jako dítě přímo prožíváte táborový příběh, všechno je takové opravdovější, všechno víc prožíváte. Jako vedoucí už máte větší zodpovědnost, hlavu plnou jiných věcí… Ale někdy se podaří i jako vedoucímu propadnout do příběhu a na chvíli zapomenout na všechny starosti.
2. Veliký rozdíl. Jako dítě jsem chtěl být vždy vedoucím a jako vedoucí se chci zase vrátit k tomu být dítě. Každá etapa má svoje plusy i mínusy, ale vlastně můžu říct, že jsem si užíval/užívám oboje. Jako dítě jsem to dobrodružství mohl prožívat, ale teď ho tvořím, což je sice těžké, ale super. Děti vám v programu a příběhu, nebo i v pravidlech hry, nic neodpustí a hned vidíte, kde jste udělali chybu, a to je na tom vlastně super. Pořád se posouváte dál.
3. Někdy je ten rozdíl 40 let…… Rozdíl v povinnostech, zodpovědnosti, schopnostech úměrných věku a z toho vyplývající náplň programu… Očekává se, že dítě by mělo na táboře víc přijímat, vedoucí zas dávat. Ale v jednom by měli být táborníci a děti stejní, v touze se proměňovat, pracovat na sobě a růst.

Jaké bylo tvoje oblíbené téma?

1. Asi nedokážu vypíchnout jedno jediné téma. Na každém táboře se našlo něco, co se mi vrylo do paměti a nikdy na to nezapomenu. Hodně se mi líbil třeba Hobit nebo Cesta kolem světa.
2. Cesta časem a vikingové.
3. Western.

Co pro tebe osobně znamená být vedoucím na tomto táboře?

1. Návrat do dětství… možnost vrátit dětem to, co jsem se tam naučil a zažil.
2. Deset dní bez starostí všedního dne, které mám po celý rok. Jako vedoucí mám taky starosti a ne málo, ale jsou jiné. Taky se chovat tak, aby tábor fungoval jako společenství dobrých lidí, aby na něj děti rády jezdily. Snažit se jim toto předat, aby pak třeba díky nim mohl tábor pokračovat.
3. Je to asi nějaké naplnění. Cítím se užitečný a důležitý, že můžu něco předat, nebo zanechat nějaký (snad pozitivní) dojem a tím vším ukázat, že věci jdou dělat i jinak. Zároveň je to ale velká zodpovědnost, nejen za děti, ale i za to, aby byl program kvalitní a dával smysl. Další velká zodpovědnost je vůči kolegům – každý jsme tam zdarma a dobrovolně a nikdy nechci být ostatním na obtíž a chci jim pomoct, což od sebe tak nějak navzájem očekáváme (zároveň jsme ale dobrá parta, takže je to v pohodě :D). Dál to pro mě znamená, že se můžu vyblbnout, že si můžu hrát, tvořit kostýmy a vyrábět bláznivé věci, co v normálním civilním životě nemají využití, ale na táboře mají efekt a funkci. Zároveň to ale znamená spoustu dřiny a často i pro moje okolí, takže díky všem, co mi kdy pomohli, např s kostýmem, nebo jinak!

Co je nejtěžší táborová zkouška?

1. Z bobříků je to kondice, přemluvit se na běhání a otužování mi vždycky dělalo problémy. Jinak si ale myslím, že je to ten přechod z dítěte na vedoucího. Najednou jsou z autorit kolegové a je to matoucí. Hlavně člověku musí dojít, že už není ten hlavní, pro koho se tábor pořádá, a musí se chopit své nové role, dát stranou svoji zábavu a pomáhat utvářet tábor pro mladší. Všechno to učení opravdu nekončí u dětí, jsou věci, které se učí hlavně vedoucí.
2. Pro mě asi mlčení, to jsem nikdy nezvládl.
3. Přejíst se vynikajícího oběda jen natolik, abych s blížícím se koncem odpoledního klidu byl schopen pohybu.

Na co se celý rok nejvíc těšíš, že na táboře zažiješ?

1. Na zajímavý příběh se spoustou kostýmů a scének, na dětskou radost a smích, nové i známé tváře. Těším se na deset dnů v krásné přírodě. Budíček, rozcvička, tůňka, káva, odpolední klid, hry, večerní táborák s kytarou, modlitba s posláním stisku. A těším se na kamarády.
2. Večerní táborák pod hvězdami – kdy se všichni sejdeme kolem ohně a zpíváme písničky.
3. Pomalý ráno. Když ještě celý tábor spí, jdu přes tiché tábořiště si vyčistit zuby, je to ranní čerstvo a ostré světlo. A pak si sednu do kuchyně, kde se už chystá snídaně a sleduju, jak se zbytek tábora pomalu probouzí.

Adéla Bačíková

V předposledním díle našeho seriálu odkryjeme do detailu každodenní život na tábořišti. Ačkoliv žádný den není stejný, nic se nedá vždy stoprocentně naplánovat a je nutné být připraven na vše, tábor má svůj denní režim.

Budíček!! Každé ráno začíná písničkou na probuzení, která hraje, když se všichni pomalu dostávají ze svých stanů. Na začátku tábora vstáváme v 7 hodin, děti jsou stejně vzhůru od prvních slunečních paprsků, ale jak na nás během dní pomalu dosedá únava, posouvá se budíček na později. Když se všichni potkáme na náměstíčku, začíná rozcvička. Někdy cvičíme, někdy běháme, jindy hrajeme hry. Společně pak jdeme do kaple na ranní modlitbu a popřání si hezkého dne. Od snídaně všechny poté dělí už jen čištění zubů.

Snídaně probíhá společně v jídelně, většinou máme buchtu nebo chleba s pomazánkou. Ti táborníci, kteří chtějí splnit táborovou zkoušku kondice, se chystají na otužování v nedaleké tůňce. Kolem 9 hodin je svolán ranní nástup a vyvěšena česká vlajka za doprovodu státní hymny. Vedoucí oznámí plán na dopoledne a všichni se rozchází na svá stanoviště. Prvních pár dní tábora probíhá v tomto čase výuka tábornických dovedností, později jejich zkoušení. Také se hrají různé společné hry.

Odbíjí 12 hodin a my všichni stojíme v řadě na oběd, vedoucí stojí naproti dětem a hlasitým pokřikem si dohromady přejeme dobrou chuť. Bez písničky „Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu“ si už ani nedokážeme oběd vychutnat. Spokojeni a najezeni děkujeme kuchařkám a všichni se rozprchávají užít si tříhodinový odpolední klid. To je ten správný čas na odpočinek v hamace, na psaní dopisů, na čtení knížek a hraní her, ale také na plnění povinností jako sekání dřeva nebo umývání společných prostor po jídle. Za poslední roky jsou nejoblíbenějšími aktivitami odpoledního klidu ruská schovka, volejbal nebo hraní si v potoce. Také se koná druhá část zkoušky kondice a tou je běh lesem. Děti běží v jedné skupině společně s vedoucím a po doběhnutí následují dřepy nebo kliky.

Čas na táboře plyne jinak, člověk se ani nenaděje a už je opět čas na další program. Odpoledne je většinou časem pro vývoj celotáborové hry. Vedoucí sehrávají scénky, skupinky vyráží na etapové hry, konají se papkoulové bitvy se záporáky. Celý tábor se najednou ponoří do zcela jiného světa, je vytvářena atmosféra, která celých 10 dní vyplouvá na povrch a opět se skrývá. Etapy se většinou konají mimo tábořiště, děti tak mají možnost poznat i své okolí, vidět a prozkoumávat les.

Někdy se z her vracíme brzy, jindy až kolem večeře, častokrát tak mají táborníci volno, opět je čas na libovolné aktivity. Také se na nástěnkách objevuje bodování stanů, což někdy může vyvolat menší povyk. Asi v 6 hodin máme večeři, po které následuje večerní nástup. Vyhlašuje se výherní skupinka odpolední etapové hry, kontrolují se splněné služby a vyhlašuje se večerní program. Poté je čas na večerní hygienu a převlečení se do teplého oblečení, pak následuje zpívání a hraní her u ohně. Popřejeme si dobrou noc písničkou a posláním stisku. Aby se dětem hezky spalo, vedoucí hrají krátký večerníček. Většinou se jedná o improvizovanou verzi známých pohádek jako Karkulka nebo O perníkové chaloupce, a když se nějaký opravdu povede, je to pak téma dalších táborových dní.

Tábor tak pomalu utichá, vedoucí sedí o trošku déle a plánují další den. Tábořiště obchází noční hlídka až do ranních hodin, kdy s prvními paprsky její služba končí. A stejně rychle jako se den mění v noc, přichází další táborový den.

Adéla Bačíková