Aktuality

V dnešním díle našeho seriálu o táborech v Protivanově si lépe prohlédneme jeho stěžejní místa, která sice můžeme znát z každodenního života, avšak jejich vzhled a funkce je oblečena do táborového kabátu. Máte hlad? Hurá do kuchyně.

Pitná voda je potřeba i v umývárkách, kde se ráno i večer čistí zuby. Jak může uprostřed lesa umývárka vypadat? Pár palet, nerezová umyvadla a jedna vojenská sprcha s dvěma místy na sprchování. Sprchujeme se užitkovou vodou z cisterny, kterou k nám jezdí doplňovat hasiči z Protivanova. Pokud si chceme dopřát luxus v podobě teplé vody, musí se nejdříve zatopit v kotli, a aby voda vůbec tekla, musí jiný táborník pumpovat a přikládat. Tohle dříve nebývalo standardem, na prvních táborech se voda ohřívala pouze na slunci a sprchy byly samospádové.

Specifickým místem jsou i záchody, naše čtyřmístné dřevěné latríny. Častokrát jsou náhodným sněmovištěm, někdy soukromým úkrytem. I starost o ně patří k povinnostem táborníků, hlavně pak večerní zahrabávání lopatami a přes den doplňování vody na mytí rukou.

Na tábořišti jsou dvě důležitá místa, kde se každý večer setkáváme, a těmi jsou ohniště. U venkovního ohniště jsme večer spolu, zpíváme, hrajeme hry, přejeme si navzájem dobrou noc. Pokud nepřeje počasí, scházíme se v teepee, kde se ukryjeme před deštěm, sušíme věci a někdy i spíme. Obě místa slouží přes den k výuce některých tábornických dovedností nebo k odpočinku.

Na vyvýšeném místě těsně u tábořiště stojí prostá lesní kaple, kde se každé ráno scházíme k modlitbě a popřání si hezkého nového dne. Je to místo, které má svá pravidla, a kde je vždy možnost si odpočinout a rozjímat. U kaple stojí malá zvonička, která párkrát za tábor svolá všechny k sobě.

Úplně uprostřed tábořiště je náměstíčko, travnatá plocha se stožárem, na kterém vždy vlaje česká vlajka. Tady probíhají táborové nástupy, rozdělování úkolů, instrukce a hry. Kolem dokola stojí podsadové stany našich táborníků, ve kterých spí po dvojicích. Každý táborník má svoji postel a místo pod ní je určeno pro všechny jeho věci. Děti si rády s sebou vozí polštářky, plyšáky a i obyčejný dřevěný stan dokáží zútulnit.

Na každém místě, na každém kroku pak funguje i naše táborová společnost. Všichni se podílíme na správném chodu, přispíváme, jak nejlépe dovedeme. Starší pomáhají mladším, skupinky plní služby, vyšší pomáhají menším vyhazovat spacáky na plachtu, aby proschnuly, vedoucí se starají o program, o zábavu, o technické záležitosti, někdo vždy rozdělá oheň, v noci jsme střeženi hlídkou, vždy někdo jezdí pro vodu a chodí na dřevo. Z dětí postupně rostou noví vedoucí a my jim předáváme vše tak, aby náš tábor mohl pokračovat ve stejném duchu i do budoucna.

Adéla Bačíková, Radek Stejskal

V prvním díle jsme se věnovali historii a stručnému popisu našeho tábora. Dnes se více zaměříme na zkušenosti a znalosti, které jsme si z něj odvezli. Do Protivanova jezdíme na pouhých pár dní v roce, nezdá se to jako dlouhá doba, ale jak se roky sčítají, do života se nám více a více promítají táborové zkušenosti. Každý z nás se tam něco nového naučil a poprvé zažil věci, které by jinak nikdy nezkusil. Mnohým z nás se tak otevřely v životě cesty, které by jinak zůstaly zavřené.

Táborníci se za pouhých deset dní naučí mnoho nového, ať se už jedná o znalosti přirozeně nabyté nebo z cílené výuky tábornických dovedností. Všichni jsme se učili rozdělat oheň a kolikrát to bylo poprvé, co jsme v rukou drželi sirky. Táborníci obvykle zvládnou zapálit oheň bez papíru na tři zápalky s pomocí smrkové „chrástky“. Ti pokročilejší rozdělají oheň třeba i křesadlem, lukem, rozfoukáním uhlíku nebo lupou. Na ohni si umíme uvařit různá jídla od guláše přes makrely až po palačinky, ale nejčastěji asi vaříme ten bramborový guláš v kotlíku.

Nelekáme se ani horšího počasí, naučili jsme se, jak zvládat chladno i déšť a celkově pobyt venku. Příroda je na táboře všude kolem nás a život v ní se nám díky táborům stal přirozenějším. Jsme schopni více vnímat, jak se mění její rytmus od rozbřesku do soumraku, ba dokonce i v noci. Odvažujeme se tvrdit, že noční obloha na louce v Protivanově je  nejkrásnější. Rozpoznáme většinu stromů, které rostou kolem nás. A tolik zvířat, co každý rok potkáme! Spousty hmyzu, žab, hlodavců a plazů, občas z dálky spatříme srnky, zajíce nebo i lišky.

Vedoucí nás naučili pracovat s buzolou a orientovat se v mapách i v terénu. Za ta léta jsme si odvezli i dovednosti práce se sekerou, pilou a dalším nářadím. Umíme uvázat různé uzly, a proto nám nedělá problém zavázat si boty tak, aby se nerozvázaly tzv. na „ambulák“. Také si zvládneme uvázat na stromy hamaku nebo postavit přístřešek, avšak v případě potřeby usneme kdekoli, k čemuž nás vyškolily úzké postele podsadového stanu a krátké lavičky v teepee. Už nikam zkušený táborník nejezdí bez vlastního polštářku a teplých ponožek, to je základ dobrého spánku.

Na táboře si můžeme vyzkoušet věci, které bychom se jinak báli sami udělat. Většina z nás spala poprvé pod širým nebem právě v Protivanově a dnes je spaní v lese v hamace, nebo i jinde, naší zálibou. Stejně tak i hraní si v potoce, voda je lákadlem malých i velkých, každý rok vznikají důmyslné hráze, mlýnky a mosty. Zkusili jsme i péct chleba různým způsobem. Někteří si postavili pec, jiní roztopili kámen nebo omotali těstového hada na klacík. Oprava děravých kalhot je občas první příležitost vzít si do rukou jehlu a nit. Důvtip se hodí na každém rohu, například při tvorbě kostýmů nebo propriet, představivosti se meze nekladou. Po večerce vždy začíná směna noční hlídce, která je opravdovou zkouškou odvahy, pevné vůle a sebepřekonání.

Tábor nás naučil být samostatnými i spolupracovat, na chvíli zapomenout na drobné hádky, snášet obtížnější povahy a táhnout za jeden provaz. Taky chopit se vůdčí role, motivovat, utěšovat, plánovat a být kreativní, ale i improvizovat, protože vše se naplánovat nedá, třeba počasí. Mezi nejcennější věci, které jsme si z tábora odvezli, patří mnoho hezkých zážitků, vztahů a nových přátelství. Setkáváme se i s hodnotami, které nás přesahují a vedou nás k pravdě, pokoře, úctě, poctivosti a konání dobra. Každý, kdo na našem táboře kdy byl, si odnesl vlastní koláž zkušeností, které ho provázejí v životě.

Za těch deset dní člověk zjistí, co je doopravdy důležité, že některé naše věci jsou zbytečné a jiné naprosto nutné. Například dobrá čelovka a nůž jsou velkými pomocníky, naopak příbor je zbytečný, protože řízek se dá jíst i lžičkou. Nepromokavé teplé oblečení je k nezaplacení, elektřina, mobil a internet jsou u nás k ničemu.

Jednou větou na závěr lze říct, že tábor pro nás je radostnou školou pro život k nezaplacení – něco jako dobrá rodina, kam může člověk patřit.

Adéla a Natálie Bačíkovy, Radek Stejskal

Srdečně vás zveme na Táborový den aneb „Tábore, nástup!“, který se bude konat 16. 8. 2025 v Nákle na farské zahradě. Chceme vám všem dát možnost nahlédnout pod pokličku našeho společenství a poznat tak náš tábor. Než to celé v srpnu vypukne, bude vycházet tento informativní seriál, který nabídne alespoň střípky toho, co tábor obnáší, jak vypadá a co pro nás všechny doopravdy znamená.

Ze všech míst je Protivanov domovem našeho táborového společenství nejdéle, na tábořiště u mlýna jezdíme už 25 let. Na pár dní se tak člověk ocitne uprostřed lesa, kousek od potoka a polních cest. Mění se nejen místa, ale také uskupení lidí, kteří na něj jezdí. Každý ročník potřebuje vedoucí, zdravotníky, kuchaře a hlavně účastníky, každý rok se sejdeme v jiném složení, ale snažíme se, a věříme, že se nám to i daří, předávat stejné myšlenky jako před 30 lety.

Důležitou součástí je celotáborová hra, která nás provází vždy celých 10 dní. Každý rok je odhalení tématu nejočekávanější chvílí prvního táborového dne. Moc rádi sledujeme nadšení dětí, když vidí naše kostýmy, zákoutí tábořiště vylepšená kulisami nebo když se smějí našim hraným scénkám. Během tábora tak nejsme všichni jen na louce a v lese, ale přeneseme se k vikingům, do Bradavic nebo na divoký západ.

Náš tábor je místem, kde si každý najde přátele a možná i tu první lásku, místem, které v lidech utváří respekt k přírodě, ke druhým a k sobě samému, kde se budují hodnoty potřebné v každodenním životě. Probouzí odvahu, zvědavost, píli, nadšení a zbydou po něm vždy ty nejkrásnější vzpomínky.

Každý táborník si vždy odveze spoustu dovedností, znalostí a pár suvenýrů. K těm nejvzácnějším patří i táborové tričko, které je takovým symbolem všech těch cenností, které člověk svým pobytem získal. Táborové tričko je odměnou obdrženou poslední den tábora, která je s námi po celý rok, než se opět na dalším táboře setkáme. Každý táborník ho nosí hrdě, chce ukázat, na kolika táborech už byl, a často je počet táborových triček i důkazem všech získaných zkušeností. Dalšími neodmyslitelnými součástmi našeho tábora jsou podsadové stany s bílými plachtami, lesní kaple, velké ohniště, teepee, obrovská polní kuchyně s jídelnou, vojenské sprchy nebo dřevěné latríny, ale o těchto táborových stavbách vám více povíme v některém z dalších dílů tohoto seriálu.

Těšíme se na vás 16. srpna!

Adéla a Natálie Bačíkovy, Radek Stejskal