V dnešním díle našeho seriálu o táborech v Protivanově si lépe prohlédneme jeho stěžejní místa, která sice můžeme znát z každodenního života, avšak jejich vzhled a funkce je oblečena do táborového kabátu. Máte hlad? Hurá do kuchyně.
Táborová kuchyně je snad nejdůležitějším místem vůbec, pod plachtami dvou armádních stanů se řeší všechny problémy. Samozřejmě slouží jako místo pro snídani, oběd i večeři, avšak je to i prostor pro vyrábění a trávení času, v noci je v kuchyni schovaná noční hlídka, a když náhodou prší, v připojené jídelně se hrají hry a suší věci, je to jeden z vnitřních prostorů, kam se vejde celé táborové společenstvo. O jídlo se starají naše nejhodnější kuchařky, kterým žádné polní podmínky nevadí. Vaří se na kamnech, suroviny na vaření se uchovávají v bednách nebo v námi postaveném kamenném sklípku a dřevo vždy připravují táborníci.
Dnes s sebou již vozíme plynovou ledničku, dříve však ke chlazení některých potravin sloužil potok. Na nákup se jezdí každý den, stejně jako pro pitnou vodu, které se každý den spotřebuje kolem 200 litrů.
Pitná voda je potřeba i v umývárkách, kde se ráno i večer čistí zuby. Jak může uprostřed lesa umývárka vypadat? Pár palet, nerezová umyvadla a jedna vojenská sprcha s dvěma místy na sprchování. Sprchujeme se užitkovou vodou z cisterny, kterou k nám jezdí doplňovat hasiči z Protivanova. Pokud si chceme dopřát luxus v podobě teplé vody, musí se nejdříve zatopit v kotli, a aby voda vůbec tekla, musí jiný táborník pumpovat a přikládat. Tohle dříve nebývalo standardem, na prvních táborech se voda ohřívala pouze na slunci a sprchy byly samospádové.
Specifickým místem jsou i záchody, naše čtyřmístné dřevěné latríny. Častokrát jsou náhodným sněmovištěm, někdy soukromým úkrytem. I starost o ně patří k povinnostem táborníků, hlavně pak večerní zahrabávání lopatami a přes den doplňování vody na mytí rukou.
Na tábořišti jsou dvě důležitá místa, kde se každý večer setkáváme, a těmi jsou ohniště. U venkovního ohniště jsme večer spolu, zpíváme, hrajeme hry, přejeme si navzájem dobrou noc. Pokud nepřeje počasí, scházíme se v teepee, kde se ukryjeme před deštěm, sušíme věci a někdy i spíme. Obě místa slouží přes den k výuce některých tábornických dovedností nebo k odpočinku.
Na vyvýšeném místě těsně u tábořiště stojí prostá lesní kaple, kde se každé ráno scházíme k modlitbě a popřání si hezkého nového dne. Je to místo, které má svá pravidla, a kde je vždy možnost si odpočinout a rozjímat. U kaple stojí malá zvonička, která párkrát za tábor svolá všechny k sobě.
Úplně uprostřed tábořiště je náměstíčko, travnatá plocha se stožárem, na kterém vždy vlaje česká vlajka. Tady probíhají táborové nástupy, rozdělování úkolů, instrukce a hry. Kolem dokola stojí podsadové stany našich táborníků, ve kterých spí po dvojicích. Každý táborník má svoji postel a místo pod ní je určeno pro všechny jeho věci. Děti si rády s sebou vozí polštářky, plyšáky a i obyčejný dřevěný stan dokáží zútulnit.
Na každém místě, na každém kroku pak funguje i naše táborová společnost. Všichni se podílíme na správném chodu, přispíváme, jak nejlépe dovedeme. Starší pomáhají mladším, skupinky plní služby, vyšší pomáhají menším vyhazovat spacáky na plachtu, aby proschnuly, vedoucí se starají o program, o zábavu, o technické záležitosti, někdo vždy rozdělá oheň, v noci jsme střeženi hlídkou, vždy někdo jezdí pro vodu a chodí na dřevo. Z dětí postupně rostou noví vedoucí a my jim předáváme vše tak, aby náš tábor mohl pokračovat ve stejném duchu i do budoucna.
Adéla Bačíková, Radek Stejskal